Honza „Spratek“ Šlemenda síla českého endura
Honza „Spratek“ Šlemenda síla českého endura je důkazem, že úspěch není jen o talentu nebo podmínkách. Je o přístupu, vytrvalosti a schopnosti učit se z každé zkušenosti. A právě proto je pro nás víc než jen ambasador je inspirací všem.
V české off-road motocyklové scéně existuje několik jmen, která budí respekt nejen díky výsledkům, ale především díky stylu jízdy a přístupu k samotnému sportu. Jedním z nich je bezesporu Honza „Spratek“ Šlemenda – enduro jezdec, instruktor a osobnost, která si své místo vybudovala svojí vytrvalostí, cílevědomostí a schopnostmi
Jaká byla jeho cesta k enduru
Honza Šlemenda, známý pod přezdívkou „Spratek“, patří mezi výrazné postavy českého endura. Přestože nepůsobí okázale ani mediálně výrazně, jeho schopnosti na motorce mluví samy za sebe. Už od začátků bylo zřejmé, že nejde jen o rychlost, ale o kombinaci techniky, citu a čistého přístupu k jízdě.
Jezdec, který přemýšlí
„Spratek“ je často popisován jako extrémně efektivní a technický jezdec. Nejde jen o to být rychlý, ale jeho síla spočívá v tom, že dokáže číst terén, volit ideální stopu a šetřit energii tam, kde ostatní zbytečně riskují. Právě tato kombinace z něj dělá soupeře, který dokáže potrápit i profesionální jezdce.
To se ukázalo i na mezinárodní scéně. Spratek se zúčastnil například MT Challenge v Austrálii, kde poměřil síly s jezdci z celého světa, kdy v nejrychlejší disciplíně vyprášil všechny ostatní jezdce včetně takových borců jako jsou Tim Coleman či bratři Răduțăové a tím dokázal, že české enduro má co nabídnout i v globálním měřítku.
Individuální přístup
Vedle závodění má Honza za sebou také bohaté zkušenosti z pozice mechanika a testovacího jezdce. Díky tomu se na motorku nedívá jen z pohledu jezdce, ale rozumí také její technice, nastavení a tomu, jak se stroj chová v různých podmínkách.
Právě spojení jezdeckých zkušeností, technických znalostí a tisíců kilometrů v terénu mu dává komplexní pohled na motorku a její skutečné možnosti. Dokáže velmi dobře vnímat její chování, limity i to, co od ní může jezdec v náročném terénu očekávat.
Zlomový moment
V Honzově kariéře sehrála důležitou roli vážná nehoda, která zásadně ovlivnila jeho přístup k jízdě. Od té doby je jeho styl ještě promyšlenější a více zaměřený na kontrolu a efektivitu než na bezhlavé riziko. Tento posun se promítá nejen do jeho vlastního ježdění, ale i do způsobu, jakým učí ostatní.
Ambice a budoucnost
I přes své zkušenosti a respekt Honza neztrácí motivaci. Jedním z jeho cílů je účast na prestižních závodech jako Red Bull Romaniacs nebo Africa eco race – výzva, která by prověřila nejen jeho jezdecké schopnosti, ale i mentální odolnost.
Red Bull Romaniacs si Spratek zajel letos ( 2026 ) a rozhodně tento závod prověřil všechny jeho jezdecké zkušenosti a odhodlání závod dojet i přes velká zranění.
O tom níže v článku: „Slova našeho ambasadora Honzy „Spratka“ Šlemendy„
Osobnost mimo trať
Možná nejzajímavější na Honzovi „Spratkovi“ Šlemendovi je jeho osobnost. Navzdory svým schopnostem a úspěchům působí skromně a nenápadně. Právě tato kombinace pokory, výkonnosti a lidského přístupu z něj dělá člověka, kterého si lidé váží nejen jako jezdce, ale i jako mentora, kamaráda a kolegu
Krátké shrnutí:
Honza „Spratek“ Šlemenda je český enduro jezdec a instruktor, známý svou technickou jízdou, rychlostí a schopností učit ostatní. Závodil i na mezinárodní scéně, například v Austrálii, a patří mezi výrazné osobnosti české motorkářské komunity.
Foto: Stancekphoto , stancekfoto
Slova našeho ambasadora Honzy „Spratka“ Šlemendy
Těžká nehoda na Red Bull Romaniacs 2026 v mém podání a popis co jsem vlastně vyváděl.
Stalo se to druhý offroad den kde jsem kvůli penalizaci z předchozího dne startoval z posledního místa (p37). Začátek etapy jsem měl neskutečný tempo, rytmus a vše fungovalo dokonale, hlavně podvozek od TOMMY suspension, který mi dovoloval předjíždět jednoho soupeře za druhým. Jel jsem hodně agresivní styl po rozbitých kamenitých cestách na hřebenech hor, kde se i hodně skákaly horizonty a ten podvozek makal, jako by pro to byl přímo stvořený. Neskutečná jistota od předního kola mi dovolovala být v klidu a soustředit se na cestu. Pak přišla část, kde byla omezená rychlost na 50km/h a musela se dodržet. Pak začala krásná lesní cesta kolem řeky, kterou lemovala. Málo rozbitá s pár zatáčkami a trochou prachu ve vzduchu kde se otevřela rovinka kde vím, že byla 4ka u omezovače a rychlost přes 130km/h, na vteřinu jsem mrkl do navigace a viděl, že za mírným horizontem je ostrá pravá přes můstek kam jsem neměl šanci se trefit. Při pohledu kam povede moje cesta dál mě vítal padlý strom ve výšce metr nad zemí, pod a za nim balvany s větvemi a dalším bordelem co tam donesla řeka.
Při prudkém brzdění jsem věděl, že to nevyjde a v levém driftu jsem šel na zem abych ho podletěl a nepřerazil se úplně. Motorka mi naštěstí svými 200kg váhy razila cestu nehorším bordelem který tam byl a zastavili jsme se cca 5-6m za ním. Průběh pádu mám jen záblesky tak o tom moc psát nebudu ale ty rány co jsem dostal si pamatuju dost živě. Zvedl mě klučina který upadl chvíli přede mnou na mostě kam se také smažil trefit, ale naštěstí jel na CFMOTO 450MT a neměl takovou rychlost jako já na jednou, tak silném stroji. Po vzpamatování se jsem nemohl vůbec hýbat levou rukou jelikož jsem si utrhal vazy v rameni, z levé nohy mi trčel kus větve jako dva prsty kterou jsem vytáhl a na pravou nohu jsem došlápl pouze slabě na patu kvůli kotníku, který jsem si ukázkově vymkl, plus spoustu další pohmožděnin a ran. Motorku jsem musel dostat na druhý břeh řeky protože pod tím stromem to zpět nebylo možné. Motorku jsem rozebral abych zalepil prasklou nádrž od té rány, která ji málem urvala z držáku, řídítka porovnat a zběžně ji zkontrolovat, aby byla zase závodu schopná. Po chvíli přemýšlení o odstoupení ze závodu, kdy jsem chtěl zmáčknout SOS tlačítko kvůli bolestem jsem na konec zkusil dojet do servisní zóny, kde jsme provizorně zalepili díru v noze a bez funkční ruky která pouze mačkala spojku jsem se vydal ten závodní den dojet do cíle. Nakonec jsem v cíli byl na 25. pozici, i když jsem pádem ztratil minimálně půl hodiny. Ranní náskok v etapě se hodil jelikož jsem zůstal ve hře a druhý den se mohl postavit na start.
